Dopis mým starým přesvědčením
Nemusím popřít minulost, abych si mohl zvolit jinak.
Milá stará přesvědčení,
mám pro vás místo v příběhu svého života. Pomáhala jste mi najít směr, když jsem nevěděl, o co se opřít. Některá z vás mi pořád slouží. Jiná už chci používat opatrněji.
Znám větu „Musím všechno zvládnout sám“. Je v ní samostatnost, které si cením. Když z ní ale udělám pravidlo pro každou situaci, přestanu si říkat o pomoc i tam, kde by dávala smysl.
Znám také „Klid přijde, až bude hotovo“. Umí mě dovést k výsledku. Jenže hotovo nemusí být nikdy. Rád bych si uměl odpočinout i uprostřed práce, kterou jsem si vědomě vybral.
Nechci vás označit za nepřítele. Chci vám rozumět konkrétněji: kdy pomáháte, co chráníte a co se od chvíle, kdy jsem vám uvěřil, změnilo.
Možná nepotřebuji každou starou větu zrušit. Můžu z ní ubrat slovo „vždycky“. Ze „zvládnu to sám“ může být „něco zvládnu sám a u něčeho si řeknu o pomoc“. Z povinnosti se stane možnost.
Nová věta nemusí být velké prohlášení. Chci, aby šla vyzkoušet v běžném dni. Třeba v jednom rozhovoru, jednom odpočinku nebo jedné domluvě.
Děkuji za to, co mi sloužilo. O tom, co ponesu dál, bych chtěl rozhodovat znovu — podle situace, ve které jsem dnes.
S pozdravem,
člověk, který se učí vybírat.
Co z toho je tvoje?
Text může připomenout vlastní situaci. Můžeš se u ní zastavit, nesouhlasit s autorem nebo pokračovat dál. Otázky jsou dobrovolné.
Vyber jednu větu, kterou si říkáš. Nemusíš ji zahodit. Můžeš prozkoumat, kdy ti pomáhá a jak ji dnes chceš používat.