Co si chci ponechat

Když se hodně mluví o pouštění, může vzniknout dojem, že každá jistota překáží a každý návyk potřebuje změnu. Tak Lesson Unlearned nechci chápat.

Některé návyky mi šetří pozornost. Některé dohody dávají vztahům oporu. Zkušenost může pomoci rozhodnout i ve chvíli, kdy nemám čas zkoumat všechno od začátku.

Chci se tedy ptát i na to, co si ponechám. Co mi pomáhá? Co jsem si vybral? A co bych rád dál rozvíjel, místo abych to nahrazoval?

Představ si pravidelné setkání, kterého se účastníš dlouho. Samotné opakování z něj nedělá prázdný zvyk. Možná ti dává blízkost, odpočinek nebo radost. Možná potřebuje jen jiný čas. Důležité pro mě je všimnout si, jak mi slouží dnes.

Ponechat si něco nemusí být rezignace na změnu. Může to být vědomé rozhodnutí. A nemusí platit navždy: můžu se k němu vrátit, až se změní okolnosti.

Odnaučování pak pro mě znamená méně automatického „musím“ a více konkrétního „tohle chci“. Někdy z toho vznikne jiná volba. Jindy potvrzení té dosavadní.

Novému nemusím udělat místo tím, že popřu všechno staré. Můžu poznat, o co se chci dál opírat. A právě vedle toho nechat kousek prostoru pro něco, co ještě neznám.