Proč vzniká Lesson Unlearned

Štěpán Heinik · zakladatel projektu

Osobní příběh o výkonu, pochybnostech a otázce, ke které se vracím: Proč to vlastně dělám?

Dlouho jsem nevěřil, že něco dokážu.

Z dětství si nesu pocit, že hodnota člověka se měří tím, v čem je dobrý. Oblast, která byla doma důležitá, nebyla moje silná stránka. Vyložil jsem si to tak, že nejsem dost.

Ovlivňovalo to, co jsem si troufl zkusit a co jsem si dovolil chtít.

Pak jsem našel obor, ve kterém jsem si začal věřit.

Místo pochybování přišlo dokazování. Posouval jsem hranice a řešil složité věci. Postupně jsem začal věřit, že musím zvládnout všechno.

Zvenku to mohlo vypadat jako růst. Uvnitř jsem ale často pořád hledal potvrzení své hodnoty.

Uznání pro mě mělo velkou váhu. Když nepřišlo, bylo pro mě těžké opřít se o vlastní rozhodnutí.

Stálo mě to hodně.

Přišel jsem o vztahy i lidi kolem sebe. Své emoce jsem postupně odsouval, jako bych je zavíral do pomyslné krabice. Pomáhalo mi to fungovat, ale cítil jsem se vzdálenější sobě i druhým.

Zpětně v tom vidím dva zlomy: nedostatek sebedůvěry a později její přepálenou podobu.

V obou obdobích jsem se posuzoval hlavně podle toho, co dokážu a jak mě vidí okolí. Tohle měřítko mi přestávalo stačit.

Chtěl jsem změnit způsob, jak se k sobě i druhým vztahuji. Ponechat si schopnosti a odpovědnost, ale nepodmiňovat jimi celou svou hodnotu.

Nebyl to rychlý ani pohodlný přechod.

Přinášel i uvědomění toho, co jsem svým jednáním způsobil sobě a okolí. Některé věci si stále vyjasňuji.

Začal jsem se vracet k jedné otázce:

Proč to vlastně dělám?

Ne vždy na ni umím odpovědět. Někdy mi pomůže něco změnit, jindy si potvrdit, že u toho chci zůstat. A někdy odpověď zatím nechávám otevřenou.

Dnes nechci dokázat všechno.

Chci své síly věnovat tomu, co si vědomě vyberu.

Lesson Unlearned je součástí toho hledání. Nemám hotový návod, který by měl platit pro každého.